 Muž, co neuměl plakat
Znával jsem chlápka, co neuměl plakat
ani když večeřel "ševcovský mls".
Pohled na padlý vojáky
ani filmový dojáky
nestály ho ani kapičku slz.
Jako miminko plakával, tak, jako kdokoli z nás,
pak náhle dospěl a jako když postavíš hráz.
Život začal se srabit,
smůlou byl přímo nabit
a náš muž byl jako bez slzných žláz.
Psa mu přejelo auto, žena zdrhla mu s jinou,
z práce ho neprávem vykopnul boss.
Na vojně ztratil ruku,
stal se ostudou pluku,
přesto měl suchý jak oči tak nos.
Ve Zlatým slavíku končí až za Karlem Gottem
Propadá s volebním mottem
"Make money"-fest.
Justice, slepá svině,
prahne po jeho vině
a - jak správně tušíte - vyfásne trest.
Bouchači v base ho buzerovali
a jeden buzerant bezmála zbouch'.
Tak ho trápili hladem,
zimou, špínou a smradem,
a do kafe dostával zásadně louh.
A tak sezvali lékaře, vědce a jednoho znalce.
Ti mu hrozili, lámali palce,
pak sepsali glejt:
"Není tu nad čím váhat,
tečka, konec všech záhad.
On je to prostě jen bezcitnej šmejd."
Tak ho odvezli z basy do sanatoria,
odkud se normálně nepouští ven.
Na svět zmatenejch cvoků
hleděl skrz slzu v oku
a k pláči ho dohnal i deštivej den.
Jednou pršelo čtyřicet dní a nocí jako v Bibli.
Vyplakal kýbly
slz, aniž pil nebo jed'.
Plakal, plakal a plakal,
řval a vyl jako šakal.
Dehydroval se až na onen svět.
Octl se v nebi, přivítal se se psem.
Tlesknul a rázem měl svou ruku zpět.
Manifest získal ohlas,
Karel Gott přišel o hlas,
má slavíka v hrtanu, nemůže pět.
Jeho bejvalka podlehla akutní celulitidě.
Šéf umřel v bídě,
tým znalců se ostudně splet'.
Žalář a jeho kobky
zmizel do jícnu sopky
a na Zemi vypuklo sto suchejch let.
 |