Smím dál I.

Gott:  Už když jsem ráno vstával, cítil jsem
       V zádech ten známý strach
       Co mívám vždycky, když se blíží krach
       Říkám si, dneska nechoď ven
       Podivnou příchuť mandlí v ústech mám
       Když u dveří zazvoní
       Odněkud kvítí hřbitovní voní
       Ve chvíli, kdy už otvírám

Iveta: Smím dál, smím dál, prosím
Karel: Říká a já blázen souhlasím
Oba:   Dopředu vím, že pádem tím
       Zas v tom lítám a novou lásku mám
       Dál žít, dál žít chci s ní
       Jen a jen s ní milióny dní
       Věřit se má, i když se zdá
       Že už Tě krásnýho nic nepotká

Iveta: Přestalo pršet, pane, díky vám
       za úkryt útulný 
       Snad zase někdy příště záludný
       počasí novou šanci dá
Karel: Raději dlouho měl jsem zůstat spát
       Míň bolí snít než bdít
       Od nebes budu déšť teď stále chtít
       V naději, že zas zazvoní

Iveta: Smím dál, smím dál, prosím
Karel: Řekne a já blázen souhlasím
Oba:   Dopředu vím
       Že pádem tím
       Zas v tom lítám
       A novou lásku mám
       Dál žít, dál žít chci s ní 
       Jen a jen s ní milióny dní
       Věřit se má, i když se zdá
       Že už tě krásnýho nic nepotká
       Věřit se má, i když se zdá
       Že už tě krásnýho nic nepotká