Caruso

Pro jedinou kapku rosy,
mezi stébly dvěma.
Pro ty koruny stromů
svět vždy budu chválit jen.
Pro vůni deště co jsi,
co ani jméno nemá,
žasnu a děkuji tomu,
že vzejde den.

Jaká to nádhera,
proč závrať má ta nádhera?
To snad se zázrak děl?
Snad někdy na zem
vstoupil archanděl.

Pro okamžik kdy múza
mi přijde zas léčit rány.
Pro Arietu od Carúsa
chci znova žít sto let.
Dokud je Shakespearův sonet,
dokud zní tu Don Giovanni.
Věřím že nežijem zbůhdarma,
že smysluplný je svět.

Jaká to nádhera?
A závrať má ta nádhera.
To snad se zázrak děl?
Snad někdy na zem
vstoupil archanděl.

Pro jedinou planetu,
co asi tvář má dvojí,
připraven budu ke střetu,
mně za to náš svět stojí.
Ta klenba nade mnou,
je v ní snad málo krásy?
I ty moje nejdražší
přenádherná jsi.
Do mléčné dráhy tedy hleď,
ty se mnou spolu stůjme pod ní,
jen láskou dokažme si teď,
že jsme té krásy hodni.
A ten kdo je otcem téhle říše,
kdo kraluje těm dávným rampám,
nevěřím že svět kdy odepíše
a tak temně svítí zas lampa.

Jaká to nádhera,
a závrať má ta nádhera.
To snad se zázrak děl,
snad někdy na zem
vstoupil archanděl.
Jaká to nádhera
a záv-rať má ta nádhera,
to snad se zázrak děl?
Snad někdy na zem
vstoupil anděl?