Starosti víly

Starosti víly se rozplynou,
s prvním paprskem světla,
proč hlavu mi pletla, já vím, říkat se nesluší
zůstaň jen chvíli, vždyť plachý jsou víly.
Přestanu naříkat, nesmím se dotýkat,
tak aspoň ze tváří dovol mi setřu ti.

Z řasenky prach, slzy z očí a strach.
Ty nevíš jak trápím se, zůstává Krápník tu sám.
Dávno to vím, hledám verše a rým
a skladba je němá, já najednou nemám ten dar,
jak jsem měl dřív. Já najednou nemám ten dar.

Starosti víly se rozplynou,
za klikou dveří, proč málo ti věřím,
proč já, nevíš jak zabolí,
když jinde si zvykáš a jinak mi říkáš.
Nač je se vrátit a stejně tě ztratit,
Tak aspoň ze tváří dovol mi setřu ti.

Z řasenky prach, slzy z očí a strach.
Ty nevíš jak trápím se, zůstává Krápník tu sám.
Dávno to vím, hledám verše a rým,
a skladba je němá, já najednou nemám ten dar,
jak jsem měl dřív. Já najednou nemám ten dar.

...sólo...

Z řasenky prach, slzy z očí a strach.
Ty nevíš jak trápím se, zůstává Krápník tu sám.
Dávno to vím, hledám verše a rým,
a skladba je němá, já najednou nemám ten dar,
jak jsem měl dřív. Já najednou nemám ten dar.

Z řasenky prach, slzy z očí a strach.
Ty nevíš jak trápím se, zůstává Krápník tu sám.
Dávno to vím, hledám verše a rým,
a skladba je němá, já najednou nemám ten dar,
jak jsem měl dřív. Já najednou nemám ten dar.