Krabičky

     D
1. Spadla jsi mi před oči, já do vzduchu sáh',
      A
   a najednou tam nebylo nic,
           Hmi                   G
   to jsem otevřeným oknem ruku po hvězdě vztáh',
        D                     A G
   jen ve spánku nic nebylo, nic.

2. To ňáká holka v druhým patře smála se snad,
   v našem paneláku veselo je,
   a pod záclonu vklouzla ke mně, když jsem šel spát,
   zdála se mi do pokoje.

         G        D
R: Jé, smutno mi je, když v noci v tichu, ve tmě lehnu si sám
   a spánek nejde, černý můry lítaj' sem, zase tam,
             A                                             D
   to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek: hele, on je!
   Jé, smutno mi je, zavřeni v krabičkách se mačkáme zas,
   v chodbách se potkáváme, podobnýmu jak vlasu vlas,
             A                                              D
   to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek': hele, on je!

3. Trochu toho dobra, kousek citu a tak,
   vždyť my potřebujem lásku jak sůl,
   a zatím poztráceni vidíme, jak ujíždí vlak,
   vždyť čas bez lásky je času jen půl.

R: