Cesta domů

Předehra

Kdo musel z domova mlád
v širý kraj světa se brát,
přijde mu ve světě všechno jinačí
a chtěl by domů k své mámě nejradši.
Kdo poznal široký svět,
ví, že je pln hoře, běd,
ví, že štěstí je, jak ptáče v podletí,
které si zazpívá a zas odletí.

Refrén
Jednou zas vidět se z blízka, 
vždyť se nám oběma stýská,
vám stejně tak, jako mně.

V zahrádce naší v létě
růžiček plno kvete,
škoda je, škoda, že musí uvadnout,
proč si nemůžeme jednu utrhnout.
Domů k nám vede cesta,
která je tuze hezká,
slzami ji skropil,
kdo šel poznat svět,
slzami smáčí ji, kdo se vrací zpět.

Refrén
Jednou zas vidět se z blízka, 
vždyť se nám oběma stýská,
vám stejně tak, jako mně.

Vždy, když se večer stmívá,
matička má se dívá
do nebe, odkud padají hvězdičky,
stříbrné, tak, jak ty moje slzičky.
Pročpak jste, matičko má,
tak daleko ode mne,
pročpak si nemůžem spolu do očí
pohlédnout jak tenkrát doma upřímně.

Refrén
Jednou zas vidět se z blízka, 
vždyť se nám oběma stýská,
vám stejně tak, jako mně,
vám stejně tak, jako mně.