Vejtoňská hospoda

1. Na Smíchově o pouti na rynku,
   potkal voják rozmilou Márinku,
   zeptal se jí zvesela, jestli by ho nechtěla,
   že byl jako malovanej, řekla celá zardělá:


Refrén:
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dám ti tisíc hubiček.


2. Z večera na Vejtoni u vody,
   chodil voják okolo hospody.
   Měsíční když vzešel jas, zavolal ho dívčí hlas,
   a pak poznal, že ta světská láska není žádnej špás.


Refrén:
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
když vyšel měsíček, dostal z lásky tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
když vyšel měsíček, dostal tisíc hubiček.


3. Voják nikdy netuší, neví dnes, neví dnes,
   nebude-li zítra spát v poli kdes.
   Milé musel sbohem dát, s regimentem pryč se brát
   a na její sladké sliby v dáli vzpomínat:


Refrén:
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, za mne dá ti tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dá ti tisíc hubiček.