Taxikář

Dnes mě sháněl taxikář, 
chlápek v černých manšestrácích
v dešti stál a ptal se lidí po mých dveřích.
Když pak našel zvonek náš,
řek mi každý něco ztrácí,
dech i čas a jeden očím nevěří.

Vezl nás prý před pár dny
a my u něj poztrácely sny,
celé konto své by za ně dali někteří.

Sedm snů měl v obálce,
dva tři všední v kapse na zip,
nešel dál a nechtěl nic a zmizel v davu.
Jako táta choval se,
řek mi ber než přijdou mrazy
a té tvé, té vyřiď fůru pozdravů.

A já neměl sílu říct,
že mi láska vklouzla do vichřic,
že je navždy pryč a sny ať hodí za hlavu.

Teď tu sedím v bílé tmě,
ztracené sny krouží kolem mě,
jak je zaspat mám a kam jen s nimi doplavu.

Až se zítra vrátíš sem,
sáček snů já darem dám ti,
nesmíš odjet taxíkem,
sny se jednou provždy ztratí.